Riziko je původně cizí slovo znamenající určité nebezpečí a vysokou pravděpodobnost nezdaru.
Jde o situaci, kdy ten, kdo se rozhoduje, zná všechny možné důsledky svého rozhodnutí a je schopen určit pravděpodobnost každého tohoto rozhodnutí. Důsledky musí být vzájemně nezávislé a součet jejich pravděpodobnosti je za daných předpokladů roven jedné.
Kvalitativní analýza rizik používá slov k popisu rozsahu možných následků a pravděpodobností, že se tyto následky přihodí. Užité škály mohou být přizpůsobeny nebo upraveny tak, aby vyhovovaly okolnostem, a různá rizika mohou být popsána různým způsobem.
Z hlediska obsahu a způsobu používání se postupně od sebe oddělovaly termíny nebezpečí a riziko, které byly dlouhou dobu používané jako synonymum. V současnosti je možné zvýraznit hlavně tento rozdíl mezi nimi:
nebezpečí - má statický charakter a vyjadřuje jen potenciální negativní vlastnost systému - část obsahu termínu riziko,
riziko - má dynamický charakter, přičemž má přímý vztah k hodnotám společnosti, kterých existenci ohrožuje - představuje možný negatívní dopad evolučního vývoje lidského společenství na životní prostředí a na vlastní činnost a samotnou existenci na Zemi. Jedná se o kvantifikaci nebezpečí
Riziko je možné charakterizovat velkým počtem různorodých znaků, které podrobněji popisují vztah rizika k referenčnímu objektu.
Míra rizika je číselná hodnota nebo funkce, která popisuje vztah pravděpodobnosti a důsledků krizového jevu, který může vzniknout v důsledku příslušného rizika, vyjadřuje se prostřednictvím matice rizika, jednorozměrné míry rizika, střední míry důsledku, izokřivky rizika (individuální riziko), f – D křivka (společenské riziko).
Ze všeobecného pohledu je riziko pravděpodobnost výskytu nežádoucí události s nežádoucími následky.
Risk management je logická a systematická metoda určování souvislostí v jakýchkoliv činnostech, funkcích nebo procesech, identifikování rizik, jejich analýzy, hodnocení, snižování a průběžného monitorování, která umožňuje minimalizovat ztráty a maximalizovat příležitosti.
Proces managementu rizik je možné uplatňovat v činnosti celé řady institucí, manažerských týmů, právnických, ale i podnikajících fyzických osob, mezi které patří:
orgány veřejné správy (ústřední, regionální, místní),
komerční organizace (výrobní organizace a služby),
zájmová sdružení (s povinným nebo dobrovolným členstvím).
Management rizika představuje kulturu, procesy a struktury zaměřené na efektivní řízení potenciálních příležitostí a možných nežádoucích důsledků. Je to interaktívní proces skladající se z kroků, které při zachování plánované posloupnosti umožňují trvalé zkvalitňování rozhodnutí a tím následně i zlepšování výsledků uskutečňovaných procesů. Management rizika musí být integrální činností každé manažérské praxe, bez ohledu na úroveň řízení (od strategické až po provozní).
Management rizik je možné charakterizovat těmito skutečnostmi:
je součástí věd o krizovém řízení,
jeho teoretickým základem je teorie řízení,
jeho podstatou je usměrňování tvořivých procesů, kterých výsledkem je odhalování rizik, jejich cílevědomé snižování a minimalizování pravděpodobnosti vzniku krizí,
umožňuje reálně ocenit slabé a silné stránky řídících činností a tvořivých procesů, zkvalitnit technologické a pracovní procesy a zkvalitnit fungování dotčených systémů.
Management rizik je jedním z nástrojů, pomocí kterých je možné zvyšovat míru bezpečnosti různých procesů a konkrétních činností. Jako nástroj identifikování, hodnocení, ale i snižování rizik se může uplatňovat ve všech oborech lidské činnosti.
V procesu rozpracovávání zásad řízení rizik do praxe je nevyhnutné respektovat řadu zásad a postupných kroků:
1. Vrcholový management musí podporovat proces uplatňování zásad managementu rizik v podmínkách organizace:
na úrovni vrcholového managementu je nevyhnutné vypracovat filozofii boje s rizikem,
nevyhnutelná je aktivní trvalá podpora statutárního zástupce organizace – vedení letiště,
ve vedení organizace musí být dosažen konsenzus a všichni vedoucí pracovníci musí tuto činnost plně podporovat – na letišti jsou za bezpečnost zodpovedni všichni,
na uskutečňování těchto aktivit musí být vyčleneny finanční zdroje,
zabezpečení odborné přípravy vzdělávání a instruování výkonného managementu organizace.
2. Organizace musí vypracovat politiku na úseku managementu rizik, čímž se vytvoří základní předpoklady na řízení rizika v celé organizaci a ve všech jejich činnostech.
Tato politika by měla zahrnout údaje o:
cílech politiky a zdůvodnění významu řízení rizika v organizaci,
vazbách mezi politikou a strategickým plánem organizace,
rozsahu problémů, na které je tato politika zaměřená,
definování akceptovatelného rizika v konkrétních podmínkách organizace a o postupech jeho stanovování,
stanovení osobní zodpovědnosti za řízení rizik,
podpoře a pomoci shora dolů v procesu řízení rizik,
o struktuře a obsahu nevyhnutné dokumentace,
kontrolních mechanismech při přezkoumávání činnosti organizace při uplatňování politiky na úseku řízení rizika.
Posouzení rizik v jakémkoliv prostředí jasně dokazuje, že úroveň bezpečnosti procesů, činností, aktivit, případně úroveň bezpečnosti prostředí (přírodního, životního, technologického, ...), jako i stavby nebo zařízení je přímo spojená s hodnotovými kritériemi, t.j.vyvolává potřebu vykonání i ekonomické analýzy. Povinností kompetentních osob pracujících v prostředí, kde mohou vzniknout krizové situace (pracovníci státní správy, statutárni zástupci právnických osob, fyzické osoby provozující nebezpečné činnosti) musí být také vykonávané činnosti, které jsou součástí řízení rizik:
určení souvislosti v procesech,
identifikování rizik,
analyzování rizik,
hodnocení rizik,
minimalizování (snižování, případně odstraňování) rizik,
obeznámení dotčených osob se zůstatkovými riziky,
průběžné kontrolování (monitorování) úrovně rizik
Termín analýza rizika (Risk Analysis) je používaný v jednotlivých oblastech lidské činnosti poměrně často, ale s různým obsahem:
analýza rizika jako součástí rozhodovacího procesu – při stanovení strategie, celkových i částečných cílů, způsobů jejich dosažení (identifikace zdrojů možného ohrožení zvolených záměrů, cílů a způsobů jejich dosažení, možných slabých míst (zranitelnosti), hledání příčin a souvislostí jevu,
analýza rizika v technických a technologických systémech – jako vyhledávání příčin možné havárie nebo možného ohrožení životů a zdraví obyvatel a materiálních hodnot, zaměstnanců výrobních organizací (BOZP), samotných výrobních procesů,
analýza bezpečnostního rizika – z hlediska státu, regionu, sociálního systému, která stanovuje možné narušení bezpečnosti, případně až existence. Z terminologického i obsahového hlediska je potřebné rozlišovat analýzu rizika (risk analysis) od hodnocení (stanovení míry) rizika (risk assessment). Některé odborné zdroje tvrdí, že analýza a hodnocení rizika jsou samostatné fáze posuzování rizika. Jiné na druhé straně pokládají hodnocení rizika za součást procesu.
Význam analýzy rizik je možné popsat těmito charakteristikami:
analýza rizika je nástroj na komplexní posouzení rizika,
je to proces určení jeho systematičnosti nebo nesystematičnosti,
umožňuje rozdělit rizika na ty, které je nutné průběžně monitorovat a ty které je možné zanedbat,
umožňuje posouzení návratnosti prostředků vynaložených na preventivní opatření,
její význam roste s velikostí (rozsahem) zkoumaného systému.
Základní kroky analýzy rizika je možné popsat takto:
orientace v konkrétním problému (posoudit charakter probíhajících procesů, jejich význam pro organizaci a okolí, ...),
dekompozice systému (rozložit systém na částečné procesy a posoudit vzájemné vazby a vztahy mezi nimi),
strukturalizace (posoudit strukturu systému),
specifikace,
revize.
Metody analýzy rizik je možné rozdělit podle způsobu vyjádření veličin, s kterými se při analýze rizik pracuje. V podstatě existují dvě základní metody: kvalitativní a kvantitativní metody vyjádření veličin analýzy rizik, případně se používají jejich kombinace.
Kvantitativní analýza používá číselné hodnoty (spíše než popisné škály uplatňované v kvantitativních a semikvantitativních analýzách) pro následky i jejich pravděpodobnosti, které stanoví pomocí údajů získaných z různých zdrojů. Kvalita analýzy závisí na přesnosti a úplnosti číselných hodnot a platnosti použitých modelů.
Obsah:
Hodnocení následků a pravděpodobností (matice rizik)
Přístup a metody.
Hodnocení projektových rizik.
Kvantitativní vs. Kvalitativní přístup.
Semikvantitativní analýza rizik.
Reference.
Kvalitativní analýza se používá:
Jako úvodní přehled vedoucí k identifikaci rizik, která vyžadují podrobnější zkoumání;
Tam, kde tento druh analýzy postačuje k rozhodování; nebo
Tam, kde číselné údaje nebo zdroje nejsou dostatečné k provedení kvantitativní analýzy.
Kvalitativní analýza by měla obsahovat skutečná fakta a dostupné údaje.
Kvalitativní přístupy a metody mohou být založeny na:
Hodnocení využívající multioborové skupiny respondentů,
Hodnocení specialistů a expertů,
Strukturovaná interview a dotazníky.
Krizové řízení jsou postupy orgánu veřejné správy, podnikatelského subjektu nebo jiné organizace v případě krizové situace (krizová opatření). Krizové plány k ochraně veřejného zájmu zpracovávají orgány veřejné správy. Plány krizové připravenosti zpracovávají právnické osoby a podnikatelské subjekty v rámci své působnosti a v návaznosti na územní krizový plán, a to k ochraně veřejného zájmu i svých vlastních ekonomických zájmů. Rámec pro krizové řízení stanoví Krizový zákon a jeho prováděcí předpisy.
Plán obnovy procesu po havárii může být součástí krizového plánu nebo plánu krizové připravenosti. V české právní úpravě krizového řízení není zmíněn a zaveden jako samostatný termín.
Vymezení pojmů
Pro účely zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení se rozumí:
a) krizovým řízením souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizové situace,
b) krizovou situací mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí nebo nouzový stav nebo stav ohrožení státu (dále jen "krizové stavy"),
c) pracovní povinností povinnost fyzických osob vykonávat po nezbytně nutnou dobu určené práce, které jsou nutné pro řešení krizové situace a které jsou tyto osoby povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení, a podle potřeb pro řešení krizové situace i nad rámec pracovní doby stanovené v pracovněprávních předpisech,
d) pracovní výpomocí povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné pro řešení krizové situace, které jsou povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení, a podle potřeb pro řešení krizové situace i nad rámec pracovní doby stanovené v pracovněprávních předpisech,
e) věcnými prostředky movité a nemovité věci ve vlastnictví státu, územních samosprávných celků a právnických a fyzických osob nebo jimi poskytované služby, které lze využít při řešení krizových situací.
Nařízení vlády č. 462/2000 Sb. k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 krizového zákona
Vláda odporučila ústředním orgánům státní správy, jako i všem orgánům krizového řízení využívat terminologický slovník legislativní činnosti, ale i v rutinní činnosti těchto institucí.
V uvedeném terminologickém slovníku krizového řízení jsou termíny bezpečnost, bezpečnost státu, ale i nástroje, prostřednictvím kterých se bezpečnost dosahuje (bezpečnostní politika, bezpečnostní politika státu a bezpečnostní systém státu.)
Krizové události v letectví
V letectví se za krizové události považují zejména letecké nehody a vážné incidenty. Předpis pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod a incident L13 uvádí následující definice:
a) Incident
b) Vážný incident
c) Letecká nehoda
Krizový plan
Krizový plán je souhrnný plánovací dokument, který má zákonem stanovené orgány krizového řízení.
Typy dokumentů:
souhrný dokument,
účelový dokument.
Na letištích se vypracovávají letištní pohotovostní plány.
Na základě této kapitoly student:
Umí definovat pojmy riziko a nebezpečí
Pochopí podstatu krizového managementu.
Vysvětlí úlohu a postupy při krizovém řízení
Doporučená literatura a další zdroje: