12. Krizový management v letectví 

12.1 Podstata a úloha krizového managementu v letectví

Riziko je původně cizí slovo znamenající určité nebezpečí a vysokou pravděpodobnost nezdaru.

Jde o situaci, kdy ten, kdo se rozhoduje, zná všechny možné důsledky svého rozhodnutí a je schopen určit pravděpodobnost každého tohoto rozhodnutí. Důsledky musí být vzájemně nezávislé a součet jejich pravděpodobnosti je za daných předpokladů roven jedné.

Kvalitativní analýza rizik používá slov k popisu rozsahu možných následků a pravděpodobností, že se tyto následky přihodí. Užité škály mohou být přizpůsobeny nebo upraveny tak, aby vyhovovaly okolnostem, a různá rizika mohou být popsána různým způsobem.

Z hlediska obsahu a způsobu používání se postupně od sebe oddělovaly termíny nebezpečí a riziko, které byly dlouhou dobu používané jako synonymum. V současnosti je možné zvýraznit hlavně tento rozdíl mezi nimi:

nebezpečí - má statický charakter a vyjadřuje jen potenciální negativní vlastnost systému - část obsahu termínu riziko,

riziko - má dynamický charakter, přičemž má přímý vztah k hodnotám společnosti, kterých existenci ohrožuje - představuje možný negatívní dopad evolučního vývoje lidského společenství na životní  prostředí a na vlastní činnost a samotnou existenci na Zemi. Jedná se o kvantifikaci nebezpečí

Riziko je možné charakterizovat velkým počtem různorodých znaků, které podrobněji popisují vztah rizika k referenčnímu objektu.

Míra rizika je číselná hodnota nebo funkce, která popisuje vztah pravděpodobnosti a důsledků krizového jevu, který může vzniknout v důsledku příslušného rizika, vyjadřuje se prostřednictvím matice rizika, jednorozměrné míry rizika, střední míry důsledku, izokřivky rizika (individuální riziko), f – D křivka (společenské riziko).

Ze všeobecného pohledu je riziko pravděpodobnost výskytu nežádoucí události s nežádoucími následky.

12.2 Řízení rizik (Risk management)

Risk management je logická a systematická metoda určování souvislostí v jakýchkoliv činnostech, funkcích nebo procesech, identifikování rizik, jejich analýzy, hodnocení, snižování a průběžného monitorování, která umožňuje minimalizovat ztráty a maximalizovat příležitosti.

Proces managementu rizik je možné uplatňovat v činnosti celé řady institucí, manažerských týmů, právnických, ale i podnikajících fyzických osob, mezi které patří:

• orgány veřejné správy (ústřední, regionální, místní),

• komerční organizace (výrobní organizace a služby),

• zájmová sdružení (s povinným nebo dobrovolným členstvím).

Management rizika představuje kulturu, procesy a struktury zaměřené na efektivní řízení potenciálních příležitostí a možných nežádoucích důsledků. Je to interaktívní proces skladající se z kroků, které při zachování plánované posloupnosti umožňují trvalé zkvalitňování rozhodnutí a tím následně i zlepšování výsledků uskutečňovaných procesů. Management rizika musí být integrální činností každé manažérské praxe, bez ohledu na úroveň řízení (od strategické až po provozní).

Management rizik je možné charakterizovat těmito skutečnostmi:

• je součástí věd o krizovém řízení,

• jeho teoretickým základem je teorie řízení,

• jeho podstatou je usměrňování tvořivých procesů, kterých výsledkem je odhalování rizik, jejich cílevědomé snižování a minimalizování pravděpodobnosti vzniku krizí,

• umožňuje reálně ocenit slabé a silné stránky řídících činností a tvořivých procesů, zkvalitnit technologické a pracovní procesy a zkvalitnit fungování dotčených systémů.

Management rizik je jedním z nástrojů, pomocí kterých je možné zvyšovat míru bezpečnosti různých procesů a konkrétních činností. Jako nástroj identifikování, hodnocení, ale i snižování rizik se může uplatňovat ve všech oborech lidské činnosti.

V procesu rozpracovávání zásad řízení rizik do praxe je nevyhnutné respektovat řadu zásad a postupných kroků:

1. Vrcholový management musí podporovat proces uplatňování zásad managementu rizik v podmínkách organizace:

• na úrovni vrcholového managementu je nevyhnutné vypracovat filozofii boje s rizikem,

• nevyhnutelná je aktivní trvalá podpora statutárního zástupce organizace – vedení letiště,

• ve vedení organizace musí být dosažen konsenzus a všichni vedoucí pracovníci musí tuto činnost plně podporovat – na letišti jsou za bezpečnost zodpovedni všichni,

• na uskutečňování těchto aktivit musí být vyčleneny finanční zdroje,

• zabezpečení odborné přípravy vzdělávání a instruování výkonného managementu organizace.

2. Organizace musí vypracovat politiku na úseku managementu rizik, čímž se vytvoří základní předpoklady na řízení rizika v celé organizaci a ve všech jejich činnostech.

Tato politika by měla zahrnout údaje o:

• cílech politiky a zdůvodnění významu řízení rizika v organizaci,

• vazbách mezi politikou a strategickým plánem organizace,

• rozsahu problémů, na které je tato politika zaměřená,

• definování akceptovatelného rizika v konkrétních podmínkách organizace a o postupech jeho stanovování,

• stanovení osobní zodpovědnosti za řízení rizik,

• podpoře a pomoci shora dolů v procesu řízení rizik,

• o struktuře a obsahu nevyhnutné dokumentace,

• kontrolních mechanismech při přezkoumávání činnosti organizace při uplatňování politiky na úseku řízení rizika.

Posouzení rizik v jakémkoliv prostředí jasně dokazuje, že úroveň bezpečnosti procesů, činností, aktivit, případně úroveň bezpečnosti prostředí (přírodního, životního, technologického, ...), jako i stavby nebo zařízení je přímo spojená s hodnotovými kritériemi, t.j.vyvolává potřebu vykonání i ekonomické analýzy. Povinností kompetentních osob pracujících v prostředí, kde mohou vzniknout krizové situace (pracovníci státní správy, statutárni zástupci právnických osob, fyzické osoby provozující nebezpečné činnosti) musí být také vykonávané činnosti, které jsou součástí řízení rizik:

• určení souvislosti v procesech,

• identifikování rizik,

• analyzování rizik,

• hodnocení rizik,

• minimalizování (snižování, případně odstraňování) rizik,

• obeznámení dotčených osob se zůstatkovými riziky,

• průběžné kontrolování (monitorování) úrovně rizik

12.3 Analyzování rizik

Termín analýza rizika (Risk Analysis) je používaný v jednotlivých oblastech lidské činnosti poměrně často, ale s různým obsahem:

analýza rizika jako součástí rozhodovacího procesu – při stanovení strategie, celkových i částečných cílů, způsobů jejich dosažení (identifikace zdrojů možného ohrožení zvolených záměrů, cílů a způsobů jejich dosažení, možných slabých míst (zranitelnosti), hledání příčin a souvislostí jevu,

analýza rizika v technických a technologických systémech – jako vyhledávání příčin možné havárie nebo možného ohrožení životů a zdraví obyvatel a materiálních hodnot, zaměstnanců výrobních organizací (BOZP), samotných výrobních procesů,

analýza bezpečnostního rizika – z hlediska státu, regionu, sociálního systému, která stanovuje možné narušení bezpečnosti, případně až existence. Z terminologického i obsahového hlediska je potřebné rozlišovat analýzu rizika (risk analysis) od hodnocení (stanovení míry) rizika (risk assessment). Některé odborné zdroje tvrdí, že analýza a hodnocení rizika jsou samostatné fáze posuzování rizika. Jiné na druhé straně pokládají hodnocení rizika za součást procesu.

Význam analýzy rizik je možné popsat těmito charakteristikami:

• analýza rizika je nástroj na komplexní posouzení rizika,

• je to proces určení jeho systematičnosti nebo nesystematičnosti,

• umožňuje rozdělit rizika na ty, které je nutné průběžně monitorovat a ty které je možné zanedbat,

• umožňuje posouzení návratnosti prostředků vynaložených na preventivní opatření,

• její význam roste s velikostí (rozsahem) zkoumaného systému.

Základní kroky analýzy rizika je možné popsat takto:

1. orientace v konkrétním problému (posoudit charakter probíhajících procesů, jejich význam pro organizaci a okolí, ...),

2. dekompozice systému (rozložit systém na částečné procesy a posoudit vzájemné vazby a vztahy mezi nimi),

3. strukturalizace (posoudit strukturu systému),

4. specifikace,

5. revize.

Metody analýzy rizik je možné rozdělit podle způsobu vyjádření veličin, s kterými se při analýze rizik pracuje. V podstatě existují dvě základní metody: kvalitativní a kvantitativní metody vyjádření veličin analýzy rizik, případně se používají jejich kombinace.

Kvantitativní analýza používá číselné hodnoty (spíše než popisné škály uplatňované v kvantitativních a semikvantitativních analýzách) pro následky i jejich pravděpodobnosti, které stanoví pomocí údajů získaných z různých zdrojů. Kvalita analýzy závisí na přesnosti a úplnosti číselných hodnot a platnosti použitých modelů.

Obsah:

1. Hodnocení následků a pravděpodobností (matice rizik)

2. Přístup a metody.

3. Hodnocení projektových rizik.

4. Kvantitativní vs. Kvalitativní přístup.

5. Semikvantitativní analýza rizik.

6. Reference.