6. Činnost mezinárodních organizací

6.1 Úloha mezinárodních organizací v civilním letectví

Bezpečnost letecké dopravy je primárním zájmem všech zákonodárných i exekutivních orgánů na úrovni členských států a celé Evropské unie. Spolupráce mezi leteckými společnostmi přispívá ke zvyšování bezpečnosti a tato spolupráce umožňuje vytváření potřebných standardů a předpisů, všeobecné využívání poznatků a zkušeností z nehod i prostou vzájemnou pomoc v případě nouze nebo problémů. Letecká doprava je jediným odvětvím, kterému se podařilo přes vnitřní silnou konkurenci vytvořit výborně fungující světový dopravní systém, který je závislý na obchodní, provozní, technické, technologické i bezpečnostní spolupráci leteckých dopravců a to jak na bilaterální, tak na multilaterální bázi. Multilaterální spolupráce je podporována činností organizací ICAO, IATA, AEA a dalších.

Bezpečnost je vnímána nejčastěji jako charakteristika provozu, která vypovídá o správné funkci systému. Bezpečnost znamená bezpečný provoz bez zranění či poškození majetku. Bezpečnost je vnímána jako proces před nehodou. Při vytváření bezpečnosti bychom měli být závislí na reaktivním přístupu, což znamená na principu akce a reakce. Je třeba včas identifikovat nebezpečí a včas zaznamenat varování před nebezpečím. Bezpečnost může být vnímána jako kvalita systému, která umožňuje za předem stanovených podmínek fungování systému s přijatelným poměrem nehod. ,,Bezpečnost je takové jednání, které se snaží minimalizovat, případně zcela odstranit nebezpečné situace, které mohou způsobit zranění. Bezpečnost se dělí na provozní a osobní bezpečnost.“ 

Letectví je vždy ovlivňováno požadavkem na bezpečnost, která se prolíná všemi oblastmi regulace. Pojem bezpečnost rozdělujeme na ,,bezpečnost leteckého provozu“ (safety) a ,,ochranu civilního letectví před protiprávními činy“ (security).

Provozní bezpečnost (safety) je orientovaná na zajištění provozní bezpečnosti letového provozu v oblasti právní, organizační, technické a provozní.

Minimální normy zajišťující bezpečnost civilního letectví jsou stanoveny v Chicagské úmluvě a jejích přílohách. Současný evropský systém bezpečnosti letecké dopravy je založen na spolupráci mezi Evropskou komisí, EASA, národními leteckými úřady, výrobci letadel a letadlové techniky, provozovateli letadel a provozovateli letišť. Letečtí výrobci musí mít od EASA typové certifikáty a každé letadlo musí být ještě certifikováno leteckým úřadem země, ve které je registrováno. Letečtí konstruktéři musí přísně dodržovat bezpečnostní požadavky a letadla musí procházet pravidelnými kontrolami. Letečtí dopravci musí respektovat předepsané bezpečnostní standardy ve vzduchu i na zemi a musí také zajistit dodržování předpisů leteckého personálu. Posádky letadel musí mít pravidelná školení a prodlužovat si jednotlivé průkazy způsobilosti.

Evropský systém uspořádání letového provozu ATM má za úkol zajistit evropskou infrastrukturu řízení letového provozu tak, aby byl zajištěn plynulý pohyb letadel při dosažení vysoké letové bezpečnosti. Tuto úlohu má řešit modernizační program SESAR, jehož aplikace by měla přispět k zajištění podmínek pro očekávaný růst kapacity vzdušného prostoru při dosažení vyšší úrovně bezpečnosti. 

Ochrana civilního letectví před protiprávními činy (security) představuje vytváření a realizaci bezpečnostních programů ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Problematika nezákonných činů se objevila velmi brzo po vzniku civilního letectví. Byly to především únosy letadel a poškozování letadlové techniky. Později docházelo k pirátství, loupežným činům, ohrožování cestujících a posádky na palubě letadla i činům teroristickým.

Mezinárodní společenství se již několik desetiletí snaží spojit svoje síly v boji proti terorismu. OSN přijala několik úmluv, které určily legislativní rámec mezinárodní spolupráce. Nejvýznamnější z nich jsou Úmluva o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla z roku 1963 (Tokijská úmluva), Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadla z roku 1970 (Haagská úmluva), Úmluva o potlačení protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z roku 1971 (Montrealská úmluva 71) a Úmluva o potlačování protiprávních činů souvisejících s mezinárodním civilním letectvím z roku 2010 (Pekingská úmluva) Většina z nich vymezuje odpovědnost a závazky jednotlivých států. V rámci mezinárodní organizace ICAO byla vypracována Bezpečnostní příručka Doc 8973 (Security Manual). Tato organizace napomáhá všeobecnému rozvoji mezinárodní letecké dopravy přímou pomocí

jednotlivým členským státům, které nemají možnosti určité letecké dopravy a její regulace vyvinout samostatně.

Požadavky jiných států týkající se bezpečnostních opatření pro určitý let nebo skupinu letů musí být respektovány. Členské státy spolupracují při vytváření a výměně informací týkajících se Národních bezpečnostních programů, Národních programů pro bezpečnostní výcvik a Národních programů řízení kvality bezpečnostních opatření.

Mezinárodní organizace mají na úseku řízení civilního letectví rozhodující roli při tvorbě a dalším rozvoji mezinárodního leteckého práva. Lze je rozdělit do několika skupin podle různých kritérií. Z hlediska rozsahu členů je můžeme rozdělit na světové, regionální a skupinové, podle okruhu problémů na univerzální, specializované a z hlediska jejich právní subjektivity na organizace vládní, kdy členy jsou jednotlivé státy a na organizace nevládní, kdy členy jsou právnické nebo soukromé osoby. Vládní organizace vznikají na základě mezinárodní smlouvy uzavřené mezi státy. Mají mezinárodněprávní subjektivitu, která je odvozena od členů a omezena na plnění úkolů, které jí uložili. Tyto organizace mají trvalý charakter, disponují svými vlastními volenými nebo jmenovanými orgány a usilují o dosažení cílů vytyčenými členskými státy v zakládací listině. Letecká doprava je svým charakterem předurčena pro širokou mezinárodní spolupráci a koordinaci.

6.2 Mezinárodní organizace v civilním letectví a jejich činnost v oblasti letecké bezpečnosti

K zajištění koordinace v oblasti civilního letectví vznikla řada vládních organizací, jako např. ICAO, EASA, ECAC nebo Eurocontrol. Nevládní organizace jsou tvořeny zejména leteckými dopravci (IATA, A4E, SITA). Následující přehled vysvětluje hlavní principy fungování a úlohu nejvýznamnějších organizací, které se věnuji rozvoji a podpoře letecké dopravy na mezinárodní úrovni.

6.2.1 ICAO

ICAO je nejvýznamnější mezivládní organizace pro oblast civilního letectví. Od roku 1947 je součástí systému odborných agentur OSN. Zakládací listinou je Úmluva o mezinárodním civilním letectví (Chicagská úmluva). Jedná se o nejpočetnější mezinárodní organizaci v oblasti letectví a její standardy přejímají  i mnohé nečlenské státy.

Základní cíle ICAO jsou vymezené v čl. 44 Chicagské úmluvy. Jsou jimi rozvíjení zásad a techniky mezinárodního létání a podpora plánování a rozvoje mezinárodní letecké dopravy, a to zejména:

a) zajišťování bezpečného a spořádaného rozvoje mezinárodního civilního letectví na celém světě;

b) podpora techniky letecké konstrukce a provozu k mírovým účelům;

c) podpora rozvoje leteckých tratí, letišť a leteckých pomocných zařízení pro mezinárodní civilní létání;

d) bezpečná, pravidelná, účinná a hospodárná letecká doprava;

e) zabránění hospodářským ztrátám, vyvolaným nerozumnou soutěží;

f) zajišťování, aby bylo plně dbáno práv smluvních států a aby každému smluvnímu státu byla dána vhodná příležitost provozovati mezinárodní letecké dopravní podniky;

g) zabránění nepříznivému rozlišování mezi smluvními státy;

h) bezpečnost letu v mezinárodním létání;

i) všeobecný rozvoj mezinárodního civilního letectví ve všech směrech.

Úsilí ICAO směřuje především k vypracování a zdokonalení standardů a doporučení aplikovaných v každodenní praxi mezinárodního civilního letectví. Jejich uvedení do praxe napomáhá k vytvoření jednotných pravidel, čímž se zvyšuje bezpečnost a pravidelnost mezinárodních letů. Při své činnosti spolupracuje ICAO s mnohými mezinárodními vládními i nevládními organizacemi (OSN, IATA, apod.).

Nejvyšším orgánem ICAO je Shromáždění, které se schází pravidelně jednou za 3 roky. Jsou v něm zastoupeny všechny členské státy. Stálým výkonným orgánem je Rada tvořená 33 volenými zástupci členských států. Rada zabezpečuje kontinuitu činnosti organizace v období mezi zasedáním Shromáždění a to prostřednictvím speciálních a jí podřízených výborů a komisí.

Standardizace v mezinárodním letectví se provádí především formou příloh (annexů) k Chicagské úmluvě, jež vytváří příslušná komise ICAO na návrh členských států či jiných mezinárodních leteckých organizací. Ty jsou tvořeny v úzké spolupráci s členskými státy a v konečné fázi jsou schvalovány Radou a členskými státy. Annexy jsou tvořeny standardy a doporučeními. Standardy (normy) jsou všeobecně platné a jejich neplnění členskými státy musí být ohlášeno ICAO, které pak vydává seznam národních odchylek. Doporučení jsou žádoucí pro mezinárodní provoz, ale jejich dodržování nebo oznamování odchylek není nezbytné. V dnešní době je v platnosti celkem 19 annexů.

Nižším stupněm vydávaných doporučení jsou tzv. postupy letových služeb (PANS), které rozpracovávají hlavně postupy pro létání a letové provozní služby a jejich součástí jsou též regionální postupy definující regionálně platná doporučení.

Mimo tyto závazné dokumenty každoročně ICAO vydává mnoho publikací sloužících ke vzdělávání pracovníků v letectví a napomáhající při implementaci vydávaných annexů.

Organizace ICAO oblast bezpečnosti sleduje, a to zejména od první poloviny 60. let 20. století, kdy byl zaznamenán prudký nárůst protiprávních činů směřujících proti civilnímu letectví. Výbor ICAO pro ochranu před protiprávními činy sleduje a koordinuje aktivity jednotlivých států, eviduje pokusy i samotné činy a provádí kontroly dodržování předpisů pro ochranu civilního letectví před protiprávními činy na mezinárodních letištích.

ICAO se také zabývá tím, jak posílit bezpečnost cestovních dokumentů a zlepšit odbornou přípravu bezpečnostních pracovníků. V rámci této iniciativy vyvinula celosvětový standard pro cestovní pasy se strojově čitelnými údaji. Rovněž se zabývá tím, jak usnadnit odbavení cestujících, posádek, zavazadel, nákladu a pošty přes mezinárodní hranice bez zbytečných průtahů. 

Základním dokumentem ICAO pro zavádění bezpečnostních opatření je annex 17 Bezpečnost - Ochrana mezinárodního civilního letectví před protiprávními činy. 

ICAO Doc. 8973 je bezpečnostní manuál pro ochranu civilního letectví, který je určen především národním úřadům, které se zabývají problematikou bezpečnosti, provozovatelům letišť a dopravcům. Tento dokument mj. blíže pojednává o jednotlivých ustanovení annexu 17 týkajících se bezpečnosti, obsahuje vzor národního programu ochrany a technické specifikace pro implementaci moderních zařízení.

6.2.2 ECAC

ECAC je mezivládní organizace sdružující státy na geografickém území Evropy. Byla vytvořena na návrh ICAO jako reakce na silně specifické podmínky letecké dopravy v této oblasti. Tato organizace se snaží o harmonizaci postupů a podmínek jednotlivých zemí a zajištění spolupráce členských zemí s okolními státy. Úzce spolupracuje s  ICAO, EUROCONTROL, EP apod. Na poli bezpečnosti se zabývá zavedením systému jednorázových kontrol (one-step) uvnitř členských států, zajištěním  efektivnosti prohlídek zavazadel, fyzickým oddělením cestujících uvnitř a vně EU na hlavních evropských letištích a tvorbou tzv. AVSEC bezpečnostního programu (provádění bezpečnostních kontrol uvnitř členských států). Česká republika je jejím členem od 1. 1. 1993.

Předpis Doc.30/II ECAC je stěžejním dokumentem pro vytvoření rovnocenných podmínek při bezpečnostních kontrolách uvnitř států ECAC, tedy aby tyto kontroly bylo možno brát jako standardní. Předpis je vydán organizací ECAC a stanovuje rozsáhlejší  a podrobnější požadavky pro své členské země v oblasti ochrany. Stanovuje standardizaci bezpečnostních prohlídek, postupy při odbavování a letech a technické podmínky pro výrobce a provozovatele detekčních zařízení.

Jedná se o druhou část dokumentu Doc. 30, zabývající se bezpečností civilního letectví před protiprávními činy. Tento dokument je vytvořen ECAC za účelem vyšší standardizace a podrobnějšího rozpisu všech povinností než odpovídá annexům. Reguluje některé oblasti, které nejsou v materiálech ICAO upraveny. Jeho hlavní část obsahuje především soupis základních vyžadovaných opatření pro bezpečnost mezinárodních dopravních letů, včetně podrobných postupů. Dále obsahuje doporučení týkající se technických parametrů detekčních zařízení a postupy pro testování bezpečnosti a bezpečnostní inspekce prováděné inspektory ECAC.

6.2.3 EASA

European Union Aviation Safety Agency (Agentura Evropské unie pro bezpečnost letectví)

Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1592/2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, které bylo zrušeno a nahrazeno nyní již neúčinným nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 216/2008 mezi základní záměry a cíle z hlediska bezpečnosti v oblasti civilního letectví patří zajištění vysoké a jednotné úrovně provozní bezpečnosti civilního letectví v Evropě. V rámci dosahování tohoto cíle EASA připravuje návrhy základních zásad, právních předpisů a hlavních požadavků, které jsou prostřednictvím Komise předkládány Evropskému parlamentu a Radě a zároveň sama vypracovává návrhy prováděcích pravidel. 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 216/2008 bylo v roce 2018 nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady 2018/1139 ze dne 4. července 2018 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Agentury Evropské unie pro bezpečnost letectví (dále jako „základní nařízení EASA).

Pro zajištění účinné a harmonizované implementace těchto pravidel v jednotlivých členských státech provádí EASA tzv. standardizační inspekce jejich leteckých úřadů. Standardizační inspekce provádí EASA v souladu s nařízením Komise (ES) č. 628/2013 o pracovních postupech Evropské agentury pro bezpečnost letectví pro provádění standardizačních kontrol za účelem zajištění jednotné a vysoké úrovně provozní bezpečnosti.

Letecké úřady členských států mají na základě základního nařízení EASA a dalších prováděcích předpisů povinnost vydávat příslušná osvědčení a souhlasy v souladu s požadavky EASA. Na území České republiky vykonává pravomoci v oblasti certifikace, údržby a letové způsobilosti letadel a v oblasti zachování letové způsobilosti letadel a leteckých výrobků, letadlových částí a zařízení a schvalování organizací a personálu zapojených do těchto úkolů ÚCL.

Působnost EASA se vztahuje i na oblast provozu letadel, způsobilosti leteckého personálu a letadel používaných provozovatelem třetí země směrem na území EU, na tomto území nebo směrem z něj. EASA má také oprávnění připravovat návrhy prováděcích předpisů i pro dané oblasti. Jako nezávislá agentura Evropské unie je zřízena podle evropského práva odpovídá za výkon své činnosti členským státům a institucím EU. Správní rada agentury, složena ze zástupců členských států a Evropské komise, schvaluje rozpočet a plán práce agentury.

Zástupci leteckého průmyslu se aktivně podílejí na práci agentury prostřednictvím celé řady konzultativních a poradních výboru. Agentura vyvíjí společná pravidla bezpečnosti a ochrany životního prostředí na úrovni Evropy. Agentura dále sleduje postup zavedení standardu prostřednictvím kontrol v jednotlivých členských státech a poskytuje nezbytnou technickou odbornost, odborná školení a výzkum. Odpovídá za vydávání osvědčení typu, tj. osvědčení konkrétního modelu letadla apod.

6.2.4 Eurocontrol

European Organization for Safety of Air Navigation (Evropská organizace pro bezpečnost civilního letectví)

Evropská organizace pro bezpečnost civilního letectví byla vytvořena šesti evropskými státy v roce 1960. Další státy, včetně ČR přistoupily později (1996). Hlavním cílem je dotváření jednotného celoevropského systému řízení letového provozu (ATM), zajištění bezpečnosti aeronavigace, obsluha letů, kontrola a koordinace civilního a vojenského letového provozu v horním vzdušném prostoru nad územím smluvních států. Dosažení tohoto cíle je nezbytnou nutností pro zvládnutí neustále se rostoucího objemu letecké dopravy, udržení vysoké úrovně bezpečnosti, snižování nákladů a zvýšení ochrany životního prostředí v souvislosti s leteckou dopravou. Tato organizace plánuje a koordinuje evropský ATM.

Nejvyšším orgánem je ,,Stálá komise pro bezpečnost letového provozu“, výkonným orgánem je Agentura pro obsluhu provozu, v jejímž čele je Generální ředitel a dále Řídící výbor, který je sestaven ze dvou představitelů každého členského státu, zpracovává a realizuje programy činnosti, vybírá poplatky za služby poskytované EUROCONTROLEM a pravidelně předkládá zprávu o své činnosti Stálé komisi.