Bezpečnostní kontrola se jako samostatná sekce objevuje v letištním provozu jako důsledek nárůstu počtu kriminálních a teroristických činů směřujících proti letecké dopravě v druhé polovině minulého století, a to jak na letištích, tak především na palubách letadel. Dnes již bezpečnostní kontroly patří neodmyslitelně ke standardním procedurám odbavení na všech letištích, na nichž se uskutečňuje obchodní letecká doprava, a to jak mezinárodní, tak i vnitrostátní. Pro zajištění maximální možné efektivity bezpečnostních kontrol je nutná součinnost provozovatelů letecké dopravy a provozovatele daného letiště. Tato součinnost by se měla projevovat jak v tvorbě postupů a aplikaci legislativních podmínek do parametrů daného letiště, tak i ve školení zaměstnanců pro jejich dodržování a následně pak tedy v běžném provozu i za mimořádných událostí. Naopak by měla tato součinnost eliminovat případy, aby se sebelépe provedená bezpečnostní kontrola nedala jednoduše doslova obejít tak, jak na to na jaře 2006 poukázala jedna televizní stanice na letišti v Praze Ruzyni.
Tak jako veškerá odvětví v letecké dopravě, prošla i bezpečnostní kontrola svým vývojem, a tak už si dnes při pohledu na všemožné detektory kovů, výbušnin či radiace ani nevzpomeneme, na to, jak se takováto kontrola prováděla v dobách teprve nedávno minulých. První bezpečnostní kontroly se objevují na našem území v 70. letech minulého století, a to někdy mezi roky 1972 a 1974, před tím zde existovala pouze pasová kontrola. V počátcích šlo výhradně o kontroly fyzické, jež byly prováděny v místnostech odděleně od ostatních cestujících, a to jak cestujících, tak jejich zavazadel. Tato kontrolní oddělená místnost měla vchod z jedné strany z čekárny a východ do strany sterilního prostoru. Tato kontrola se dala lehce obejít, především proto, že člověk není stroj. Ale úplný opak taky není možný a nejvhodnější, stroj dokáže totiž rozpoznat sice velikou škálu nebezpečných a zakázaných předmětů, ale také není nikdy stoprocentně úspěšný, a tak pro všechny ostatní a atypické situace a předměty je tu člověk, jež musí zdravým rozumem posoudit a vyhodnotit tyto situace. A tak v dnešní době je pro kvalitní bezpečností kontroly důležitá symbióza člověka – kontrolora s používaným zařízením pro kontrolu, dochází tak tedy k odstraňování vlivu pouze lidského činitele a naopak k zálohování stroje člověkem.
Rozhodnutím Meziresortní komise pro bezpečnost civilního letectví (dále jen MKBCL) z období kolem roku 1995 bylo stanoveno, že Policie nebude nadále vykonávat bezpečnostní kontrolu, ale toto bude plně v kompetenci provozovatele letiště, což mělo za následek vznik specializované letištní složky Bezpečnostní Kontroly (dále jen BEK). Což je letištní složka v takové podobě, jak jí dnes vídáme na Letišti Praha.
Cílem každé letištní bezpečností kontroly je, aby během ní byly odhaleny veškeré nebezpečné předměty a předměty, jež by mohly být zneužity ke kriminální či teroristické činnosti a dále předměty, jež jsou vyloučeny z letecké přepravy všeobecně (příkladem je třeba propanbutanová láhev). Tyto předměty musí být tedy během kontroly zabaveny a po dohodě s dopravcem přepravovány jako zapsaná zavazadla, či v zapsaném zavazadle, jedná se zejména o předměty s vyšší hodnotou. Ostatní předměty jsou ponechány na letišti bez náhrady a personálem bezpečnostní kontroly posléze znehodnoceny. Za bezpečnostní kontrolou je tedy vytvořen zvláštní prostor nazývaný „Security Restricted Area“ (dále jen SRA), pro nějž máme český ekvivalent „Vyhrazený bezpečnostní prostor“. To je tedy takový prostor, kde již nesmí být žádné předměty, které musí být při bezpečnostní kontrole odevzdány. Jedná se zejména o veškeré typy zbraní (palné, střelné, sečné, bodné, řezné a další), NVS, předměty s vysokou radiací a další předměty, které pracovníci bezpečnostní kontroly označí za nebezpečné a dále pak předměty, jež jsou vyloučeny z letecké přepravy obecně. Bezpečnostní kontrola cestujícího či člena personálu musí být provedena při jeho každém vstupu do SRA, a to i v případě, že již kontrolován byl a následně SRA opustil.
S prvotním zabezpečením letiště se setkáme již při vstupu do hlavního areálu. Jedná se především o hlídky, které zajišťuje společně útvar Ostraha letiště a Policie ČR a kamerové systémy, o kterých se podrobněji zmíníme později. Poté se cestující již odebírají do odletové haly a podrobí se odbavení u odbavovací přepážky.
Zde cestující na vyžádáni check-in agenta předloží letenku, cestovní pas a je povinen informovat o jakémkoliv nebezpečném zboží, které převáží. Toto zboží je podle Varšavské úmluvy uvedeno v letence, letových řádech a jiných informačních publikacích a je povinností cestujícího, aby se s tímto problémem seznámil. Po zkontrolování cestovních dokladů dochází k odbavení zavazadel.
Cestující mohou v zásadě převážet dva typy zavazadel – zapsaná a nezapsaná. Zapsaná zavazadla se do letadla dopraví bez doprovodu cestujícího a prochází samostatnou kontrolou, ovšem nezapsaná, nebo-li kabinová zavazadla, jsou cestujícímu ponechána a zkontrolována krátce před vstupem na palubu letadla. V těchto kabinových zavazadlech nesmí cestující přepravovat žádné zakázané předměty a jiné nebezpečné zboží uvedené výše. Pokud jsou takové předměty nalezeny při dalších kontrolách, jsou cestujícím zabaveny. Poté cestující obdrží palubní vstupenku a následují další fáze odbavení. Cestující se dále podrobí pasové kontrole.
Při pasové kontrole příslušník pohraniční policie kontroluje platnost letenky a cestovní pas, popřípadě cestovní víza. Především pravost a platnost. Jestliže nemá cestující potřebné cestovní nebo zdravotní doklady, nelze ho přijmout k dopravě. Dále se pomocí celosvětově propojené počítačové sítě namátkově zjišťuje, zda daný cestující není z jakéhokoliv jiného důvodu vyloučen z přepravy – hledané osoby, teroristé, recidivisté, atd. Kontrolují se platná víza, jestliže jsou pro vstup do dané země požadována. Zvláště problematické jsou lety na Blízký východ a do USA, kde tuto činnost přebírají další stanoviště se speciálně vycvičenými pracovníky. Jestliže projde cestující pasovou kontrolou, dostane se do bezcelní zóny, odkud může pokračovat přímo do vyčkávací místnosti před letem (gate). Je samozřejmostí, že kamerový systém kontroluje celý prostor odbavení až po nástup na palubu letadla.
Krátce před vstupem do vyčkávací místnosti se cestující podrobí asi nejdůkladnější kontrole. Ať už se jedná o jeho samotného nebo jeho kabinová zavazadla. Cestující podstoupí kontrolu bezpečnostním detektorem kovů a jeho kabinová zavazadla se zrentgenují. Poté už obdrží ústřižek palubní vstupenky a nastupuje do letadla.
Při příletu se cestující již nevystavují tak důkladné prohlídce a procházejí pouze pasovou a celní kontrolou.
Provozovatel letiště s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2320/2002 respektive podle leteckého předpisu L-17, který z něho vychází, je povinen zajistit rozdělení letiště na následující prostory, kde každý z nich má své bezpečnostní předpisy a opatření:
Veřejné (Landside) - provozovatelem letiště určená veřejná část letiště, která není neveřejnou a zahrnuje všechny prostory letiště přístupné veřejnosti. Je to v podstatě volně přístupná oblast, na letišti Praha - Ruzyně odbavovací hala, kde se shromažďují cestující a jejich doprovod. Je monitorována a kontrolována hlídkami policie, případně i armády.
Neveřejné (Airside) - provozovatelem letiště určená neveřejná část letiště, sestávající z pohybové a odbavovací plochy, přilehlého terénu a staveb nebo jejich částí, k nimž je přístup kontrolován. Na pražském letišti je to prostor od pasové kontroly až po bezpečnostní prohlídky u prstů terminálu.
Vyhrazené bezpečnostní prostory (Security restricted areas - SRA) - provozovatelem určená část neveřejného prostoru, kde už je přístup kontrolován pro zajištění ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Taková oblast za běžných podmínek zahrnuje například všechny prostory pro odlet cestujících mezi místem bezpečnostní kontroly a letadlem, prostory pro třídění a nakládku zavazadel, sklady nákladu, pošty, cateringu a úklidové služby.
Kritické části SRA (Critical parts of SRA) - provozovatelem určené bezbečnostně citlivé části SRA, ve kterých jsou shromažďováni cestující od okamžiku detekční kontroly do okamžiku nástupu do letadla.
Veřejný a neveřejný prostor musí být oddělen technickými zábranami, které jsou jasně označeny, udržovány v náležitém stavu a jejich konstrukce a rozměry zajišťují dostatečný stupeň ochrany před neoprávněným vniknutím do neveřejného prostoru. Průchody v těchto technických zábranách jsou střeženy, zamčeny nebo zajištěny systémem automatizované kontroly vstupu v kombinaci s nepravidelnou kontrolou hlídkami.
Vstup do neveřejných prostorů včetně SRA musí být v každé době kontrolován s cílem zjistit, aby žádná neoprávněná osoba nevstoupila do těchto prostor a žádný zakázaný předmět nebyl vnesen do SRA nebo až do letadla. V případě, že se jedná o letiště mezinárodní, musí být též určen a vyznačen celní prostor, a to dle požadavků orgánů celní správy.
S definováním rozdělení vnitřních prostorů na letišti souvisí ještě jeden pojem a to:
Schengenský prostor - což je určená část letiště, která slouží k pohybu, či transferu cestujících, kteří odlétají, či přilétají v rámci země, která je členem Evropské Unie a má podepsanou dohodu ze Schengenu o volném pohybu osob. Cílem zabezpečení tohoto prostoru je minimalizovat vnitřní překážky a kontroly při transferu cestujících v rámci EU, ale zabezpečit tento prostor z vnějšku.
Organizace Integrovaného bezpečnostního a záchranného systému letiště je založena na spolupůsobení složek okamžitého zásahu a složek podpůrných, které se dělí na mnoho podsložek. Z pohledu bezpečnosti se jedná o tyto nejdůležitější:
• záchranná požární služba,
• ostraha letiště,
• útvary Policie,
• zdravotní záchranná služba,
• bezpečnostní kontrola,
• jednotky Armády.
Služební vstupy
Bezpečnostní kontrola pro personál v místech služebních vstupů je na Letišti zajišťována složkou OLE. Tato složka je při provádění bezpečnostní kontroly personálu vybavena stejnými zařízeními a pravomocemi jako složka BEK.
Umístění bezpečnostních kontrol
Bezpečnostní kontroly prováděné ať složkou BEK či složkou OLE musí být situovány tak, aby veškeré osoby a vozidla vstupující respektive vjíždějící do určených, zvláštních vyhrazených a sterilních prostor byly podrobeny bezpečnostní kontrole. V žádném případě není možné, aby se tyto bezpečnostní kontroly daly obejít použitím jiného místa vstupu, a to zejména v podobě zaměstnanců.
Činnost bezpečnostní kontroly
Bezpečnostní kontrola jako taková se tedy skládá z kontroly osob (cestujících a personálu), jejich příručních zavazadel a zavazadel určených k přepravě. Dále pak leteckého zboží (cargo), pošty, a materiálů leteckých dopravců.
V případě zaměstnanců se pak vztahuje bezpečnostní kontrola i na veškeré předměty pracovního charakteru, jež má zaměstnanec při sobě, a zaměstnanec BEK by měl zkontrolovat, zda-li je tento personál oprávněn ke vstupu do tohoto typu prostoru z viditelně umístěné identifikační karty (dále jen ID karta).
Nastane-li takový případ, že není SRA pod stálým dozorem a dochází k jeho opuštění zaměstnanci BEK, mají poté nově příchozí zaměstnanci do tohoto nestřeženého SRA za povinnost provést důkladnou prohlídku tohoto SRA, za účelem odhalení veškerých nebezpečných a zakázaných předmětů, které zde mohly být v nestřežené době umístěny.
K dosažení výše uvedených úkolů se používá široké spektrum zařízení a druhů bezpečnostních kontrol a jejich intenzity pro různé případy, jež bude podrobněji vysvětleno dále.
Předměty zakázané v příručních zavazadlech a u cestujících:
Střelné zbraně a jím podobné předměty (jakékoliv střelné zbraně, jejich repliky, hračky či jejich části, včetně startovacích a plynových pistolí, nadále pak kuše, praky, harpuny a další podobná zařízení)
Nože, řezné nástroje a špičaté předměty (sekyry, šípy, brusle na led, veškeré nože, sekáčky, mačety, břitvy, dýky, nůžky, vrhací hvězdice, skalpely, turistické a lyžařské hole, pletací jehlice a další podobná zařízení)
Výbušniny a hořlaviny (výbušniny, rozbušky, detonátory, zábavná pyrotechnika, světlice, dýmovnice, hořlavé látky, barvy, alkoholické nápoje nad 70% obsahu alkoholu a další)
Obušky (baseballové pálky, golfové hole, hokejky, pádla, skateboardy, kulečníková tága, rybářské pruty a další)
Chemické a toxické látky (jedy, kyseliny, žíraviny, slzné a paralyzující plyny, radioaktivní látky a další)
Oddělená detekční kontrola
Jelikož leteckou dopravu využívají i cestující, jež potřebují speciální přepravní podmínky, musí být zřízena oddělená místnost či prostor mimo dohled ostatních PAX, kde dojde k bezpečnostní kontrole těchto osob, a to buď kontrole fyzické, nebo za pomoci ručního detektoru kovů.
Jedná se zejména o osoby:
Přepravující vysoce cenný materiál
S kardiostimulátory
Tělesně postižení PAX
Duševně postižení PAX
U PAX s omezenou mobilitou musí být kontrola provedena tak, aby bylo zajištěno, že tato osoba u sebe nemá žádné nebezpečné předměty. Fyzické kontrole musí být podrobeny i invalidní vozíky či nosítka, které tato osoba používá (pokud nejsou poskytnuty dopravcem pouze po dobu pobytu na letišti a pod dozorem dopravce). Je-li to možné, je vhodné osobu s omezenou mobilitou kontrolovat odděleně.
Oddělená detekční kontrola může být použita i v jiných případech, a to zejména jedná-li se o osobu:
používající diplomatických výsad
deportovanou
ve vyšetřovací vazbě
nepřizpůsobivého cestujícího,
rovněž může být tato kontrola použita u takového cestujícího, u nějž pracovník bezpečnostní kontroly shledá důvod pro takovouto kontrolu.
Předměty zakázané v zapsaných zavazadlech a cargo*:
(*některé tyto předměty, jsou-li deklarovány, smí být jako cargo přepravovány, a to za zvláštních bezpečnostních opatřeních)
Jakékoliv plyny
Výbušniny, rozbušky, granáty, trhaviny apod.
Veškeré hořlavé tekutiny a pevné látky
Reaktivní látky
Okysličovadla a organické peroxidy
Toxické a infekční látky a jedy
Radioaktivní materiál (i průmyslové a lékařské izotopy)
Součásti vozidel obsahující zbytky paliva
Žíraviny, včetně autobaterií a rtuti
Tuto kontrolu je možno zajistit několika způsoby, a to:
Fyzickou kontrolou
Detekční kontrolou konvenčním rentgenem v kombinaci s 10% kontrolou prohlédnutých zavazadelKontrolou pomocí konvenčního rentgenu se systémem TIP (threat image projection)
Systémem detekce výbušnin EDS, nebo EDDS
Systémem detekce výbušnin PEDS
Zařízením pro kontrolu detekci výbušnin použitou na otevřené zavazadlo (pachovou detekcí)
Výjimku tvoří pouze zavazadla zkontrolována nejprve jako příruční a teprve poté doodbavena jako zapsaná, popřípadě zavazadla odloučená od cestujícího z jiného důvodu poté, co prošla bezpečnostní kontrolou, a po celou dobu byla držena v péči leteckého dopravce.
Nedoprovázená zavazadla (transferová i odletová) musí projít před naložením do letadla detekční kontrolou, prováděnou jedním z následujících způsobů:
Systémem detekce výbušnin EDS
Víceúrovňovým systémem detekce výbušnin PEDS
Za použití konvenčního rentgenu s možností snímání zavazadel ze dvou různých rovin úhlů z jednoho stanoviště
Fyzickou kontrolou doplněnou o kontrolu pachovým detektorem v otevřeném zavazadle
Výjimku tvoří nedoprovázená zavazadla, která původně prošla bezpečnostní kontrolou jako zavazadla doprovázená, a od té doby k nim neměl přístup nikdo jiný, než osoby k tomu pověřené, a k oddělení zavazadla od cestujícího došlo:
Poté, co byl cestující odmítnut k přepravě na daný let leteckým dopravcem
Poté, co byl cestující překnihován na jiný let z rozhodnutí leteckého dopravce
Každá takováto zásilka musí být před naložením do letadla podrobena bezpečnostní kontrole, a to minimálně jedné z následujících možností bezpečnostní kontroly:
Fyzická kontrola
Detekční kontrola klasickým rentgenem
Zkouškou v simulační komoře
Kontrola dalšími způsoby – technicky a biosenzoricky (pachová detekce, za pomoci psů na hledání výbušnin atd.)
Bezpečnostním skladováním po dobu určenou úřadem (pouze v případě, že není možné provézt žádnou z předešlých metod, kvůli rozměrům zásilky)
Jak již název napovídá, jedná se o dva základní principy k zajištění bezproblémového fungování letiště z pohledu bezpečnostního. Prvním je jakýsi nástroj a pomáhá bránit přístupu, později detekovat a zobrazit narušitele hlídaného objektu. Tato skupina prostředků může být velmi rozmanitá a v současné době již natolik technicky na úrovni, že pro kvalitní fungování celého systému je zapotřebí pouze minimální přítomnost osob a pokud, tak přesně tam, kde jsou potřeba. Druhý princip spočívá v poskytování služby s pomocí těchto prostředků, kde je s ohledem na téma této práce míněna hlavně Služba ostrahy, ale také Služba ornitologické ochrany nebo Záchranná a požární služba. Pouze kvalitní ostrahou vnitřních prostor letiště lze zajistit žádanou ochranu před protiprávními činy. Následující přehled prostředků ochrany uvažuje narušitele, který přichází na letiště vně a nějakým způsobem chce tyto systémy přelstít.
Horší, mnohem hůř odhalitelný způsob ohrožení bezpečnosti letiště ovšem spočívá v narušení bezpečnosti zevnitř, tzn., že pachatelem protiprávního činu by se stal vlastní zaměstnanec letiště. Nejúčinnější technika potírání tohoto jevu spočívá především v kvalitním náboru nových zaměstnanců, školení a jejich motivaci při práci.
Naprostou samozřejmostí při tvorbě nového či úpravě stávajícího bezpečnostního systému letiště je stanovení hranic zón letiště, jejich označení, systém ostrahy a jasný systém vydávání povolení.
Dle předpisu L 17 je nutno vymezit hranici mezi prostory běžně přístupné veřejnosti a těmi omezenými, na které je třeba taktéž zajistit ostrahu.
V současné době se letiště běžně dělí do tří základních zón podle ostrahy a možnosti vstupu. Jsou to zóny
se zvýšenou ostrahou (věž ŘLP, odbavovaná letadla zboží po bezpečnostní prohlídce, atp.)
prostory se vstupem na povolení (provozní plochy, tj. RWY, TWY, hangáry, atd.) - většinou se ještě dělí dále na zóny specifické pro každého zaměstnance
prostory s volným přístupem - nemají kontroly, jedná se např. o příjezdové komunikace, odbavovací halu, apod.
Tyto zóny by měly být vždy jasně dané, nejlépe formou map či plánů. Na některých letištích je systém zón rozlišen dle barev na modrou (sklady), žlutou (provozní plochy) a červenou (tranzit) dle funkcí každé z nich a možného přístupu. Pro oddělení těchto prostorů mezi sebou a letiště jako celku od okolí se používá celá řada technických prostředků. Jejich přítomnost je však většinou značně finančně nákladná a komplexní systém ochrany bývá velmi často, ač s jasným konceptem, budován postupně, inovován a doplňován.
Prostředky k ochraně proti proniknutí a jeho detekci
Osoby, které mají povolený přístup do oblasti s omezeným přístupem, osoby, které by měly být kontrolovány, a narušitelé, kterým se má zabránit ve vstupu, jsou označovány jako pozemní personál. Pozemní personál může stejně jako vozidla sloužit k pašování zbraní, výbušnin nebo nebezpečných zařízení do oblasti letiště s omezeným přístupem.
Zařízení na ochranu proti proniknutí
Zajistit efektivní ochranu obvodu je finančně nákladné. Ochrana by měla odpovídat hrozbě, provozním požadavkům a slabinám bezpečnosti, které tuto ochranu potřebují. Z finančních důvodů je zřejmé, že nelze vždy ihned zajistit komplexní ochranu, nicméně je důležité usilovat o dosažení dlouhodobého cíle, tedy integrované ochrany obvodu. Prostředky jsou pasivní překážkou, hlavním úkolem je znemožnit vstup osob nepovolaných, případně alespoň získat čas pro odhalení narušitele.
Oplocení
Podle doporučení Hlavy 8 předpisu L 14 (Letiště) by na letišti měl být zřízen plot nebo jiná zábrana, aby byl znemožněn přístup velkých zvířat, která by mohla ohrozit letadla, na pohybovou plochu, a též aby bylo zabráněno úmyslnému nebo neúmyslnému přístupu neoprávněných osob na neveřejné plochy letiště. Tím je myšleno i zahrazení kanalizačních stok, potrubí, tunelů apod., pokud je to nutné k zabránění přístupu.
Plot nebo zábrana by měly být umístěny tak, aby pohybové plochy letiště a ostatní zařízení nebo prostory letiště důležité pro bezpečný provoz letadel byly odděleny od veřejně přístupných prostorů.
Jestliže se považuje za nutné zajistit vyšší bezpečnost, měla by být po obou stranách plotu nebo zábrany zajištěna volná plocha pro usnadnění činnosti strážných a ztížení jejich překonání. Pokud je to možné jak na straně kontrolované, tak volné letištní oblasti oplocení, by neměly být žádné překážky ani vegetace do vzdálenosti tří metrů. Pokud to není možné zajistit, je nutno odpovídajícím způsobem zvýšit výšku plotu nad okolní sloupy elektrického vedení, stromy, apod.
Odolnost a tím pádem i účinnost oplocení je do značné míry závislá na jeho konstrukci. Obvykle se dává přednost kovovým plotům a obvodovým zdem před překážkami ze dřeva nebo plastu. Ploty by měly být vysoké alespoň 2,13 metru (nejlépe však 2,7 metru) a měly by být opatřeny našikmo umístěným nástavcem z ostnatého drátu, který jejich celkovou výšku zvýší na alespoň 2,44 metru (pokud možno až na 3 metry).
Pokud jsou ploty z důvodu doplňkové bezpečnosti zdvojené, měla by vzdálenost mezi nimi být alespoň 3 metry. Nejčastěji se pro ochranu obvodu letiště používá drátěný plot podporovaný ocelovými vzpěrami nebo betonovými sloupky. Použitý drát by měl mít průměr alespoň 2,5 mm a otvory by neměly být větší než 5 cm2 a měly by být nasměrovány diagonálně, aby se po nich obtížněji šplhalo. Efektivnost oplocení je možné zvýšit ukotvením spodní části pletiva, aby se zabránilo jeho vytažení a tím umožnění nepovoleného vstupu.
Použitý drát by měl být galvanizovaný nebo potažený plastikem v přímořských oblastech, u vodních ploch, nebo pokud je místní klima velmi vlhké.
Existují určité oblasti, kde není možno používat kovové ploty, protože by mohly narušovat používání navigačních pomůcek – jsou to zvláště hranice vzletových a přistávacích drah. V tomto případě je možné nahradit drátěné ploty dřevěnými nebo plastikovými v kombinaci s nízkými drátěnými překážkami nebo živými ploty (tj. trnitými rostlinami). Estetičtější ploty s ocelovými mřížemi o průměru alespoň 3 cm mohou být použity zvláště v přední části otevřené oblasti zařízení terminálu pro cestující.
Co se týče předepsaného osvětlení, je doporučeno, aby bylo nainstalováno v kontrolované letištní oblasti ve vzdálenosti 3 metrů od plotu a aby bylo umístěno takovým způsobem, aby osvětlovalo plot na obou stranách. Kontrola tohoto světla může být prováděna manuálně nebo automaticky.
Pozornost by měla být věnována také zřízení obvodové komunikace pro personál údržby a strážní službu.
Dále by měla být provedena vhodná opatření pro zabránění přístupu neoprávněných osob k pozemním vedením a zařízením umístěných mimo letiště, která jsou důležitá pro bezpečnost civilního letectví. Ploty jako takové se následně stávají součástí všemožných kombinací bezpečnostních zařízení, např. dovybavení doplňkovou ochranou proti přelezení - žiletkovým ostřím na horní části či otočným.
Jedná se o účinný a těžko překonatelný prostředek pasivní obrany. Jádro je vyrobeno z ocelového drátu, který není možno přestřihnout standardními nástroji. Na nosném drátu jsou v pravidelných krátkých intervalech upevněny ostré žiletky z tenkého plechu, které mohou mít různý rozměr a velikost, bývá galvanizován proti korozi. Používá se především k ochraně proti průniku živé síly jako doplněk plotové ochrany. Instaluje se buď přímo na zem nebo v kombinaci s ostnatým drátem na vrchní část plotu. Velmi efektivní je rychlé roztažení patrových bariér z několika svitků, které se provádí přímo z ložné plochy dopravních prostředků. V kombinaci s kvalitním plotem a elektronickou signalizací se jedná o účinný prostředek ochrany a obrany větších objektů.
Podhrabové desky
Betonové podhrabové desky nám umožní pokud nemáme kompletní betonové základy pod celým plotem zabránění vniknutí zvířat pod plotem na pozemek a omezí přístup zemní vlhkosti k pletivu. Tyto desky jsou vyrobeny z vysoce kvalitního betonu, vyztuženy ocelovými tyčemi. Vhodné pod klasické pletivo i pod průmyslové oplocení, jsou uchyceny na kulatý či hranatý sloupek pomocí stabilizačních držáků.
Nápisy a tabulky
Nejjednodušší způsob k vyznačení vymezeného prostoru, slouží ovšem pouze k zamezení přístupu osob, které se do prostoru dostaly náhodou. Tento způsob je v zabránění přístupu také nejméně účinný. Tyto prostředky by měly být jasně čitelné a umístěné v pravidelných vzdálenostech, aby je nebylo možno přehlédnout. Měly by tvořit součást jiných zábran, např. plotů.
Cesty pro ostrahu
Zpevněné cesty určené pro provoz vozidel i pro pěší pracovníky ostrahy. Měly by být zřízeny uvnitř prostoru, popř. po obou stranách plotu, umožňující kontrolu jeho neporušenosti a případně rychlý zásah v případě narušení.
Osvětlení
Je vhodné zajistit osvětlení plotu tak, aby bylo možno sledovat pohyb po obou stranách při obhlídkách i případným sledováním z kontrolního stanoviště. Je samozřejmě nezbytné zajistit osvětlení míst zvýšeného ohrožení jako odbavovací plocha, odloučené stání, vstupy a vjezdy do vyhrazeného prostoru, atp.
Přístupová místa
Přístupová místa mohou sloužit vozidlům nebo pěším (nebo oběma) a mohou být hlídaná nebo nehlídaná. Jedno (na větších letištích několik) z hlídaných míst pro přístup vozidel by mělo sloužit také pro přístup chodců – tento bod se potom nazývá hlavní přístupové místo.
Přístupová místa pro vozidla by měla používat roletové nebo dvojité brány, které je možno zamknout v nepřítomnosti hlídek, se závorami okamžitě za branami. Oblasti pro příjezd a odjezd vozidel by měly být osvětleny světlem o síle alespoň 500W a jejich šířka a délka by měla být vypočtena tak, aby největší vozidlo, které může vjet do kontrolované letištní oblasti, mohlo být uzavřeno ve sterilní oblasti zavřené na obou stranách. Vstupy by také měly být vybaveny kanceláří pro pracovníky ostrahy s přímým telefonickým spojením s dispečinkem ostrahy a technickými pomůckami na provádění kontroly (např. zrcadlo na tyči ke kontrole vršku a spodku vozidel).
Místa pro přístup chodců jsou obvykle místa s častým a podstatným provozem. Obecně je lze rozdělit na dvě kategorie - hlídaná a nehlídaná. Hlídaný vstup by měl být místnost s oknem se systémem komunikace ostrahy a osob, které chtějí vstoupit. Dveře, popř. závora by měla být ovládané dálkově. Kancelář je vybavena telefonem, potřebným vybavením k vydávání prozatímních vstupenek a možností okamžitého uzavření dveří. Nestřežené vstupy jsou použity tam, kde je vstup úzké skupiny zaměstnanců ovládající vstup magnetickými nebo čipovými kartami. Není vhodné podmiňovat vstup zadáním kódu, protože ten neumožňuje identifikaci osoby. Někdy je systém doplněn kombinací dálkového otvírání s kamerovým systémem, který umožní strážní službě identifikovat vstupující osoby. Všechny vchody by se měly umět po použití opět sami uzavřít včetně identifikace stavu (uzavřeno/otevřeno), evidence vstupů a to i neúspěšných a karty při tom použité.
Každý provozovatel letiště je povinen zajistit, že na letišti jsou určeny a vyznačeny veřejné, neveřejné a vyhrazené bezpečnostní prostory a že je zaveden identifikační systém, postupy pro vstup osob a vjezd vozidel do těchto prostorů. Vstupy do všech neveřejných a vyhrazených bezpečnostních prostorů musí být kontrolovány minimálně pomocí letištních identifikačních průkazů a vjezdových povolení pro vozidla.
Tato kontrola musí být nepřetržitá, aby bylo zajištěno, že do těchto prostorů nevstoupí žádná neoprávněná osoba a že do vyhrazeného bezpečnostního prostoru nebo do letadel nebudou vneseny žádné zakázané předměty. Podrobnosti stanoví NBP.
Každý provozovatel letiště je povinen zajistit, aby všichni zaměstnanci a ostatní osoby kromě cestujících, kterým má být povolen vstup bez doprovodu do vyhrazených bezpečnostních prostorů letiště byli před vydáním příslušného průkazu podrobeni ověření spolehlivosti. Provozovatel letiště je povinen zajistit, aby ověření spolehlivosti, bylo pravidelně opakovaně prováděno u všech osob, kterým bylo uděleno povolení vstupu do vyhrazených bezpečnostních prostor.
Vozidla, která se pohybují mezi neveřejným prostorem a veřejným prostorem, musí být vybavena propustkou, vydanou provozovatelem letiště pouze pro dané vozidlo a umístěnou na dobře viditelném místě.
Povolení k vjezdu vozidel musí obsahovat:
označení provozovatele vozidla,
registrační značku vozidla,
tovární značku, typ a barvu vozidla,
evidenční číslo, datum vydání a datum ukončení platnosti,
označení prostorů letiště, do kterých je vozidlu povolen vjezd,
místa vjezdu a výjezdu vozidla.
Vozidla včetně nákladu, který je přepravován do neveřejného prostoru letiště nebo do vyhrazeného bezpečnostního prostoru, musí být podrobena bezpečnostní kontrole v rozsahu alespoň 2 z těchto částí:
kapsy předních dveří, sluneční clony a přihrádky,
zadní strana sedadel, prostor pod sedadly a prostor pro nohy,
zavazadlový prostor a nákladový prostor,
prostor pro náhradní pneumatiku,
spodní část vozidla a motorový prostor.
Bližší podrobnosti bezpečnostních kontrol vozidel stanoví bezpečnostní program letiště.
Každý provozovatel letiště je povinen zajistit, aby při vstupu do vyhrazených bezpečnostních prostorů se všechny osoby podrobily nepřetržitě prováděné detekční kontrole. Místa, na nichž jsou prováděny detekční kontroly osob musí být chráněna hlídkou nebo odpovídajícím systémem stálého monitorování tak, aby bylo zabráněno průniku přes prostor těchto kontrol a zajištěna ochrana zaměstnanců, provádějících detekční kontroly.
Ve vstupech pro zaměstnance, členy nebo jiné pracovníky letiště jsou instalovány i čtečky identifikačních údajů pro umožnění vstupu. Můžou to být kódové klávesnice, bezkontaktní čtečky pro karty nebo už i biometrické systémy sledující informace v podobě otisků prstů, ruky, případně oční sítnice.
Dalším druhem vstupů jsou tzv. zvláštní vstupy. To jsou takové, které nelze zařadit do předchozích dvou skupin. Jde především o jednosměrné výstupy z vyhrazených prostor, požární východy či nouzové pohotovostní brány v plotu k nouzovému průjezdu zásahových vozidel. Ideálně by tato místa měla být vybavena:
vstupním okruhem označeným překážkami na zemi vysokými přibližně 90 cm
objektem s okny umožňujícími dobrou viditelnost, která je dále vybavena přímým telefonním spojením pro vyžádání si pomoci, materiály potřebnými k vydávání propustek, okénkem umožňujícím kontrolu bez kontaktu s kontrolovanou osobou a mechanismem umožňujícím rychlé uzavření přístupových dveří do kontrolované letištní oblasti
oddělovacím systémem umožňujícím bezpečně odizolovat kontrolovanou letištní oblast, aniž se tím omezí pole výhledu na otevřenou letištní oblast
neprůsvitnými skleněnými dveřmi, které by se pokud možno měly otevírat automaticky.
Bezpečnostní dveře, mříže
Slouží jako ochrana vyhrazených prostor pokud prochází hranice prostoru vnitřkem budovy. Pak se na takováto místa do oken umisťují mříže a zesilují dveře, aby nemohlo dojít k proražení.
Vybavení na zjištění vniknutí mají signalizovat a pokud možno i lokalizovat přítomnost vetřelců v kontrolované oblasti, mají odhalit narušení vyhrazeného prostoru. Rozlišujeme dva typy zařízení:
elektronické překážky
elektromechanické překážky
Elektronické překážky.
Elektronické překážky využívají účinek narušení, modifikace nebo přerušení objektem nebo osobou přerušující paprsek nebo vstupující do pole nebo měří změny v rádiovém, světelném, akustickém, piezoelektrickém nebo elektromagnetickém vyzařování.
Tyto překážky lze rozdělit do dvou základních skupin – ty, které jsou nainstalovány na místě napevno a pak na základě poptávky vznikla i druhá skupina překážek, které jsou přenosné a lze s nimi chránit např. parkující leteckou techniku atp. Uplatnění jistě naleznou v místech, kde není systém ostrahy dostatečně rozsáhlý (není celkové oplocení, nízký počet pracovníků ostrahy atp. (viz. případ některých vojenských letišť )).
Elektronické překážky se většinou instalují do míst, kde je prostor málo zabezpečen – např. dřevěný plot či výstražné nápisy. Lze je také použít jako vhodný doplněk k plotové překážce nebo vjezdům, zejména v místech, kde není trvalá strážní služba. Využitý druh senzoru silně závisí na místě, kde se má překážka použít. Není vhodné např. instalovat senzory pracující na principu vibrací či tepla v místě, kde by je mohly ovlivňovat motory letadel. Od toho se ale na druhou stranu také odvíjí nastavení citlivosti, aby se zabránilo planým poplachům.
Tyto překážky se dělí do 7 hlavních kategorií dle druhu senzoru:
• mikrovlnné překážky
• laserové překážky
• infračervené překážky
• vyzařující kabely
• senzorové a detekční systémy
• piezoelektrické kabely
• detektory magnetického pole
Na letišti jsou tyto překážky vystaveny silným negativním vlivům, které mohou buď snížit schopnost detekce, nebo zvýšit pravděpodobnost falešného poplachu natolik, že je to pro jejich provoz nepřijatelné. Mezi tyto vlivy patří především klimatické podmínky (hustá mlha, silný déšť, sníh, tma, silný vítr) a hluk nebo šum (termický, seismický (vibrace z pohybu těžkých vozidel), akustický a rádiový). Z důvodu hluku a šumu jsou výrobci nuceni omezovat pásma frekvencí vhodných k použití.
Elektromechanické překážky využívají účinek způsobený narušením rovnováhy seismického, elektrického nebo magnetického detektoru mechanickým kontaktem. Většinou se jedná o jednoduchý systém drátů vedoucí signál do ústřední monitorovací stanice. Je tvořen detektory pro zjištění otevření či vniknutí. Poplach je spuštěn mechanickým spojením či naopak přerušením elektrického či magnetického kontaktu.
Zároveň bývá chráněn proti přerušení v jakémkoliv místě svojí vlastní ochranou. Využití naleznou např. při detekci otevření/uzavření dveří, rozbití skla, narušení zábran, atp. Může se jednat o objekty bez stálé ochrany, většinou zřídka využívané (pohotovostní brány v oplocení, nestřežené vstupní body nebo požární únikové východy). Patří sem:
• elektrické kontaktní detektory (dveře, okna, požární východy)
• elektromagnetické detektory (funkce podobná jako u detektorů elektrických)
• seismické detektory (zjištění vniknutí rozbitím skla, skleněných či jiných příček, stropů, atp.)
• akustické detektory
Venkovní obvodový plotový systém může pracovat například na principu detekčních kabelů montovaných na oplocení. Speciální koaxiální (mikrofonní) kabely registrují vibrace vznikající při přelézání, stříhání nebo jiné manipulaci s tělesem plotu. Řídící modul vyhodnocuje signál ze dvou detekčních zón 300 metrů dlouhých a pomocí speciálních algoritmů rozlišuje pokus o překonání plotu a běžné vibrace vznikající vlivem okolního prostředí. Algoritmus rozliší následující napadení:
pokus o prostříhání potřebného množství ok v plotu postačující k prolezení do střežené oblasti
pokus o přelezení přes vrchol plotu
pokus o zvednutí tělesa plotu a podlezení do objektu
Tyto scénáře systém odliší od běžných pohybů plotu a signalizuje alarm.
Mikrovlnný systém reaguje na šum způsobený pohybem osoby, složený ze dvou částí – přijímací a vysílací; rozměry a dosahy jsou dány konfigurací bariéry (vzdálenost mezi přijímačem a vysílačem, instalační výška, nastavená citlivost, přítomnost překážek a předmětů atd.). Citlivostí lze poměrně přesně nastavit velikost objektu, na kterou bude systém reagovat. Prokazuje za určitých podmínek jistou míru nespolehlivosti a to na nerovném terénu nebo pokud je v pásmu detekce vegetace (např. tráva, keře). Je překonatelný v blízkosti vysílače a přijímače – narušitel se bez odhalení proplíží pod mikrovlnným svazkem.
V systému s elektrickým polem při přiblížení velkého tělesa k systému dojde k změně tvaru elektrického pole. Změna je zaznamenána drátěnými senzory. Základními požadavky bezporuchového provozu jsou dokonalé upevnění systému, zajištění stanovených vzdáleností mezi horním drátem a zemí a předepsané napnutí drátů. Pokud nejsou tyto podmínky splněny, vznikají falešné poplachy. Systémy se mohou používat samostatně i jako doplňková ochrana plotu. Existují varianty pro umístění na vrchol plotu (vrcholový systém) či po jeho celé ploše (kapacitní senzorový systém plošný).
Systémy citlivé na tlak nebo deformaci zaznamenají změny v mechanickém namáhání půdy v okolí systému při přechodu osoby nad senzorem. Falešné poplachy vznikají kvůli pohybu okolních stromů a stožárů (vlivem větru) a kvůli srážkovým jevům (déšť, kroupy). Systémy jsou v současné době odolné proti promrznutí i změnám teplot, takže nedochází z těchto důvodů k planým poplachům. V principu fungují tak, že se pod povrch země umístí do hloubky cca 6 – 10 cm senzory citlivé na tlak a to v pásu širokém 2 – 3 metry, v případě změny tlaku s ohledem na nastavenou citlivost tuto změnu senzory zaznamenají. Vibrační nebo deformační detektory montované na hotový plot zaznamenávají vibrace plotu vyvolané narušiteli. Systém je více citlivý na falešné poplachy vyvolané větrem, krupobitím a podobně.
Systémy využívající infračervené záření, tzv. Infrazávory – systém sestává z vysílače a odrazového prvku, mezi kterými je nepřetržitě vysílán infračervený paprsek nebo více paprsků v různých výškách. Při jejich přerušení vyhodnotí řídící modul narušení a vyhlásí alarm. Systémy jsou citlivé na mlhu, která mění a rozptyluje infračervený svazek paprsků, z tohoto důvodu se za těchto podmínek podstatně snižuje dosah (např. systém IRPS od společnosti SCSI deklaruje dosah za suchého a jasného klimatu 400 metrů, kdežto v dešti již jen 130 metrů a v mlze klesá účinný dosah na 100 metrů). Podobně je funkce ovlivněna prachem, vodou zkondenzovanou na senzorech (při rychlé změně teploty okolí). Lze využívat buď samostatně nebo v kombinaci s dalšími prostředky jako součást úplné ochrany perimetru – např. mikrovlnné, s vnějším osvětlením prostoru, akustickou signalizací nebo uzavřenými televizními okruhy.
PIR (pasivní infraspínače) detektory lze použít pro venkovní prostorovou detekci zejména tam, kde je možné zajistit vizuální oveření vzniklých poplachů- ať už osobně, nebo prostřednictvím systému CCTV. PIR detektory lze s výhodou použít tam, kde se předpokládá pohyb narušitele převážně kolmo k ose detekční charakteristiky – např. podél obvodového oplocení, na dvorech a jiných prostranstvích, v okolí budov apod. K dispozici jsou PIR detektorů s dosahy 30 m až 180 m. Detektory jsou dostupné rovněž v provedení vybaveném vyhříváním detekční hlavice, což umožňuje jejich nasazení i ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách.
Vláknově optické senzory bývají velmi citlivé na každé mechanické namáhání, proto je nutno dostatečně kvalitně zpracovat výstupní signál, aby nedocházelo ke zbytečným planým poplachům způsobených povětrnostními vlivy a malými zvířaty. Z tohoto důvodu je zde možnost akustického odposlechu z okolí vlákna, které zároveň slouží jako rozsáhlý mikrofon. Tyto senzory jsou imunní vůči elektromagnetickému rušení a lze je umístit např. v blízkosti radarů. Jelikož zároveň žádnou elektromagnetickou energii nevyzařují, jsou ideálním prostředkem do blízkosti komunikačních center, skladů výbušnin, atp. Senzory se mohou stát součástí např. plotové ochrany, kde tento plot musí také splňovat určité minimální požadavky na instalaci hlavně z hlediska pevnosti a stability. Další uplatnění je reálné např. instalací senzoru do zdi při stavbě nebo na vrchol zdi následně, což zároveň chrání i proti přelezení. Jinak lze takto detekovat pokus o probourání, provrtání či rozebrání. Vláknově optické senzory lze také umístit pod svrchní drnovou vrstvu či štěrk a provádět takto monitoring travnatých popř. štěrkových ploch. Samostatným detektorem přerušení vlákna lze také zjistit pokusy o přerušení smyčky senzoru.
Duální detektory - Kombinace PIR a mikrovlnné technologie zajišťuje prostorovou detekci s dobrou citlivostí a velmi nízkou četností planých poplachů. Vhodné jsou zejména pro střežení prostoru u vstupních či vjezdových bran do objektů, dvorů, technologických zařízení apod.. Předpokládaný směr pohybu narušitele by měl být rovnoběžně či šikmo vůči ose detekční charakteristiky, aplikace spočívající v detekci pohybu kolmo k ose charakteristiky se nedoporučují. Jsou detektory jak pro komerční aplikace vybavené obvody pro zvýšení imunity vůči ptákům, dále detektory pro aplikace s vyšší úrovní rizik vybavené anti-maskingem a dálkově aktivovatelným autotestem a také detektory pro speciální aplikace určeny pro střežení požárních žebříků, stožárů a jiných podobných konstrukcí. Jsou i k dispozici detektory se záclonovou detekční charakteristikou, anti-maskingem a pamětí poplachu.
Radarový plot - je to mobilní venkovní detekční systém, který funguje jako ”radarový plot”. Neviditelné elektromagnetické detekční pole je vytvářeno v okolí dvou rovnoběžných vodičů nesených sloupky upevněnými do země. Systém je navržený speciálně pro obvodové střežení a nemá omezení detekčních technologií s přímou viditelností. Systém může být v libovolném terénu a může střežit obvod libovolného tvaru. Systém funguje jak na rovných přímých úsecích, ale i v kopcovitém terénu, zalesněných oblastech či ve značně členitých objektech. Jsou to vysoce spolehlivé detektory v širokém rozmezí okolních podmínek. A jelikož je tento přístroj mobilní je velmi vhodný především pro hlídání samostatně stojících objektů.
Kombinací různých systémů by teoreticky bylo možné vytvořit dokonalý nepřekonatelný systém. Prakticky to však není možné. Integrací několika systémů do jednoho celku stoupá počet prvků a klesá spolehlivost systému. Stoupá počet falešných poplachů a i když teoreticky vyloučíme možnost narušení, klesá stupeň bezpečnosti systému jako celku. Navíc integrací více systémů se zvyšuje cena zabezpečovacího zařízení.
Až do tohoto bodu jsme se zabývali technickými prostředky zajišťující ostrahu letiště. Nicméně tyto prostředky jsou pouze pomocí k bezproblémovému udržování bezpečnosti pracovníky ostrahy. Tito musí být připraveni zasáhnout v případě narušení prostoru nebo ohrožení bezpečnosti. Tito pracovníci by měli být snadno rozpoznatelní, aby nemohlo docházet ke zbytečným záměnám, t.j. je namístě, aby byli vybaveni jednotnou uniformou, a jistě je žádoucí i vytvoření určité hierarchie s jasným stanovením povinností a pravomocí každého pracovníka.
Ostraha letiště musí plnit následují úkoly:
dispečink – řízení a koordinace bezpečnostní služby na letišti s ostatními službami letiště, stejně jako monitoring záznamových zařízení a hlášení bezpečnostních prostředků, vybavení by mělo být adekvátní k důležitosti tohoto místa - tj. radiové spojení se složkami na ploše, stanovištěm ŘLP, telefon na všechny potřebné složky včetně spojení se Záchrannou požární službou a dostatek materiálních i personálních prostředků pro případ narušení a okamžitý zásah
kontroly v hlídaných vstupech – pracovníci musí být minimálně dva z bezpečnostních důvodů nebo alespoň pracovník krytý bezpečnostní kamerou, nejlépe obojí; na těchto místech je třeba technické vybavení pro kontrolu, telefonické spojení s dispečinkem ochrany a možnost vydávání dočasných povolení ke vstupu
kontroly v prostoru, po jeho obvodu i uvnitř – z důvodu velkých vzdáleností a nutnosti rychlého zásahu je nezbytné, aby hlídky tyto kontroly prováděly v autě a byly vybaveny radiovým spojením s dispečinkem a také stanovištěm řízení letového provozu, které zodpovídá za veškerý provoz na provozních plochách; kontroly je nutno provádět nepravidelně a pružně reagovat na informace z dispečinku i od ostatních zaměstnanců
Pro účinnou práci ostrahy letiště je třeba mít zaveden kvalitní systém povolení ke vstupu. O tato povolení by se měl starat určený pracovník. Tato povolení je nutno opatřit některými z ochranných prvků z důvodu falšování a taktéž by mělo být z povolení zřejmé jeho prostor působnosti. Není totiž nutné pro každou osobu vydávat povolení pro pohyb v celém areálu, ale pouze do míst, kde je potřeba. To vede k jakémusi rozdělení letiště do sektorů, např. terminál, řídící věž, administrativní sektor, stanoviště plánování letů, atd. Při vstupu do míst se zvýšeným nárokem na úroveň bezpečnosti by povolení mělo být pouze jedním z několika kroků autorizace (např. při vstupu do budovy řízení letového provozu je třeba vedle protažení karty umožňující vstup ještě zadat svůj PIN).
V současné době jsou používány karty bez informace (papírová laminovaná či plastová) nebo s informacemi zanesenými v magnetickém proužku nebo čipu. Tyto by měly být vedeny v centrální evidenci povolení a v případě ztráty nebo odcizení musí být možnost zabránění přístupu nepovolané osoby deaktivací karty.
Jednorázová povolení jsou vydávána na vstupních bodech a jsou přenosná. Stav a počet těchto povolení, jejich pohyb a využití sleduje ostraha letiště, která je vydává. Jednorázová povolení se vydávají do určitých prostorů.
Na základě této kapitoly student:
Popíše proces kontroly cestujících.
Vysvětlí rozdělení vnitřních a vnějších prostor letiště.
Definuje prostředky a služby k zajištění bezpečnosti na letišti.
Vyjmenuje preventivní bezpečnostní opatření na letišti.
Doporučená literatura a další zdroje:
https://science.howstuffworks.com/transport/flight/modern/airport-security.htm
https://airport.online/en/how-does-airport-security-system-work
https://www.genetec.com/blog/industry/ramping-up-perimeter-security-at-airports
https://www.sourcesecurity.com/insights/co-6432-ga.18208.html
https://www.airport-technology.com/contractors/access/fft/pressreleases/press19-13/